OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vlna následovníků veličin typu NEUROSIS či ISIS našla své zástupce také v Itálii. Právě odtamtud pochází instrumentální seskupení LENTO, čerpající z tvorby těchto (i dalších v článku zmíněných jmen) poměrně nepokrytě, ale jelikož tak činí s grácií, můžeme jim to pro jednou odpustit.
Bylo by však chybou domnívat se, že máme co dočinění s prachsprostou kopírkou. Kvintet z věčného města pouze velice efektivním způsobem absorbuje základní konstrukční prvky svých vzorů, k nimž krom dvou výše uvedených seskupení můžeme bez většího váhání přiřadit například i CULT OF LUNA, EARTH či GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR. Kapela se sympatiemi k těmto zavedeným jménům rozhodně nijak netají, od každého si bere to, co se jí nejvíce zamlouvá, a ve výsledku tak utváří zajímavý koktejl hudebních ingrediencí – nutno podotknout, že tento chutná velice příjemně. Koneckonců, podobně jako i výtvory všech označených seskupení.
Znalejší čtenář si tedy již jistě udělal obrázek o tom, co konkrétně se LENTO na svém full-length debutu snaží prodat. Hned zkraje "Earthen" sice kapela zní tak trochu jako PELICAN, ale jinak je jejich nahrávka plna hrubozrnných hlukových bariér, prostupují jí intenzivní (post)hardcorové pasáže, své mají co říci i industriálně/ambientní prvky kombinované s občasnými zpětnými vazbami; vše je navíc podtrženo typickou gradací. Inu, stačí mít oči a uši otevřené, vědět co je momentálně v kurzu a výsledek se dostaví – obzvlášť pokud máte schopnost přetavit do své vlastní podoby model úspěšně fungující u zkušenějších kolegů. Nutno také zmínit, že skladby nejsou postaveny na bůhvíjak velkých kontrastech – spíše se jedná o poměrně syrovou masáž, která je občas proložena nějakým tím ambientně/dronemetalovým předělem, díky čemuž výsledek působí dosti jednolitě, nikoliv však jednotvárně.
Mé finální hodnocení je určitě pozitivní. Živá vystoupení budou pravděpodobně také zajímavou záležitostí (viz video níže), a LENTO tedy mají dostatek předpokladů k prosazení se i v širším měřítku. Vydali kvalitní album, které navíc roste s každým dalším poslechem, evidentně disponují i solidním zázemím (deska se natáčela ve studiu, kde pracovali mj. DÄLEK), takže teď už zbývá jen trocha toho pověstného štěstíčka. Já jim rozhodně budu držet palce.
Doporučení pro fanoušky NEUROSIS, ISIS a jim podobných.
7,5 / 10
Giuseppe Caputo
- kytary
Lorenzo Stecconi
- kytary, produkce
Donato Loia
- kytary
Emanuele Massa
- baskytara
Federico Colella
- bicí
1. Hadrons
2. Need
3. Subterrestrial
4. Currents
5. Emersion Of The Islands
6. Earth
7. Leave
Vydáno: 2007
Vydavatel: Supernatural Cat
Stopáž: 41:10
Produkce: Lorenzo Stecconi
Studio: Locomotore
noo.. s přimhouřením voka
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.